Inovace

Původ slova inovace pochází z latinského slova innovare, což v českém překladu znamená obnovovat. O zavedení tohoto pojmu do ekonomické sféry se zasloužil především americký ekonom Josef Alois Schumpeter, rodák z Třešti u Jihlavy. Pojem inovace se dříve uplatňoval spíše v ekonomické sféře. Dnes jsou však inovace nedílnou součástí lidského života a rozvoje člověka. Jak popsal Karel Rýdl ve své knize Inovace školských systémů, inovace jsou: „neoddělitelnou součástí společnosti rozvíjející podnikatelského ducha, tvořivost a představivost i ochotu riskovat.“ Jako součást rozvoje člověka je ale nezbytné inovace vnímat komplexněji, než odpovídá ekonomickému pojetí. Jeden z modelů nabízí teorie inteligentního designu, která hodnotí vyvážení inovačních kroků současně v oblasti ekonomické, v oblasti praktického efektu, v oblasti etické, ekologické, ergonomické (komplexní interakce s lidským organismem) a estetické. Pokud není systém vyvážen, funguje inovace na úkor některých vlastností a působí negativní efekty. Zájem o nové je přirozenou vlastností lidské psychiky. Přesto mohou být inovace chápány i negativně, protože zkoumání vztahu mezi starým a novým patří k základním adaptačním mechanismům člověka, u něhož může za jistých okolností převážit preference starého. Příčinou je buď osobnostní specifikum nebo vyšší věk. Kladnou příčinou je motivace dostatečně hospodárně využít stávající produkty nebo postupy, dokud jejich přínos převažuje nad přínosem investice do inovace. Opačným postojem jsou mnohé povrchní jednostranné inovace podnícené zvýšenou rychlostí módních cyklů. Tu podnítily mj. vědecko-technické revoluce od 19. století (Rýdl/2003). Inovace tedy nemají vždy jen pozitivní účinek. Některé inovace mohou mít i negativní (ekologicky nebo lékařsky nedostatečně testované technologie, např. užití nanomateriálů), někdy až ničivý dopad (například vynález gilotiny, různých léků, atomové bomby). Člověk od přírody usiluje o nadvládu a moc a s technologickým pokrokem je dosažení těchto cílů lépe proveditelné. „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ – Albert Einstein 1 Velmi negativně se k inovacím stavěla skupina luddistů, která vznikla v Anglii, v 1. polovině 19. století, a která bojovala proti zavádění moderních technologií, ze strachu o práci. Na tuto skupinu později navázala skupina neo-luddistů, který spíše než hnutí bylo filosofií. K této filosofii se přiklonil terorista Theodore Kaczynski (Unabomber) se svým manifestem Industrial Society and Its Future (1995). Definic slova inovace existuje celá řada. Některé jsou zaměřeny ekonomicky, například v Národní inovační strategii, která vychází z vymezení Evropské komise (Viturka/2010).Ekonomicky orientované inovace lze chápat jako nezbytný prvek v procesu přežití poměrně velkého počtu a okruhu ekonomických subjektů, které jsou představovány firmami, domácnostmi a státem. Jiné jsou zaměřeny na obecný význam slova, jak vyjádřil Peter Drucker ve svém díle Inovace a podnikavost. Praxe a principy(1993), „V inovacích jde v podstatě o utváření nějaké hodnoty a přispění něčeho nového“ Inovace se dá také z pohledu sociologie chápat jako určitý druh nekonformního chování nazývaný deviace, jak tvrdí Robert Merton (podle Mertona je toto chování způsobeno adaptací na nové situace, jedinec musí vytvořit řešení problému, které je buď úplně nové, nebo zatím málo poznané opakem k tomuto chování je tradicionalismu, který naopak používá zavedené konvence a postupy). ve své knize 'Studie ze sociologické teorie' (2000). K tomuto způsobu chování povzbuzuje velký kulturní důraz na úspěch. Cesty k úspěchu však značně omezuje sociální struktura, která lidem s dobrými schopnostmi nedovoluje legitimně přijít k penězům. Inovátor se tedy snaží dosáhnout cíle společensky nepřijatelným způsobem (např. krádež, korupce...).